V Paříži byl podzim

Do Paříže včera Podzim vbĕh,

nehlučnĕ se mihl po Saint-Michel,

v dusném parnu pod tichými stromy

do aleje za mnou přišel.

Toulal jsem se právĕ kolem Seiny,

písnĕ v nachu hořely mi v duši,

chraptivé, ach smutné, začazené,

o tom, že smrt tĕlo tuší.

Dohonil mne a nĕco mi šeptal,

po Saint-Michel nĕco přešlo s chvĕním,

bzum bzum bzum a žertovný list stromu

přeletĕl tam se šustĕním.

Chvilka: Léto neuteklo ještĕ,

z Paříže už bĕží Podzim v smíchu.

A že byl tu, teprv jsem já zvĕdĕl

pod plačícím křovím v tichu.