Do Paříže včera Podzim vbĕh,

L’Autunno a Parigi ieri è scivolato,

nehlučnĕ se mihl po Saint-Michel,

Sul viale San Michele è muto passato,

v dusném parnu pod tichými stromy

In canicola, sotto le quieti chiome

do aleje za mnou přišel.

E ha incorso in me.

Ho proprio camminato verso la Senna

Toulal jsem se právĕ kolem Seiny,

Canti-sterpi ardevan nell’anima,

písnĕ v nachu hořely mi v duši,

Fumosi, anomali, mesti, scarlatti

chraptivé, ach smutné, začazené,

Pel segno della mia morte.

o tom, že smrt tĕlo tuší.

L’Autunno m’ha raggiunto e bisbigliato,

Il viale San Michele ha tremato,

Dohonil mne a nĕco mi šeptal,

Son ronzando svolazzato sul viale

po Saint-Michel nĕco přešlo s chvĕním,

Le scherzose fogliame.

bzum bzum bzum a žertovný list stromu

Oh, tempo! L’Estate non è ceduta,

přeletĕl tam se šustĕním.

Ma l’Autunno ridendo ha dato la fuga.

È qua passato e  io lo so soltanto

Chvilka: Léto neuteklo ještĕ,

Sotto le fronde di pianto.

z Paříže už bĕží Podzim v smíchu.

A že byl tu, teprv jsem já zvĕdĕl

pod plačícím křovím v tichu.