Naše prsty

Tak stulily se naše prsty,

líbajíce se dvakrát pěti

svými stehny, jak pářící se

fantastická zvířátka;

tak dusily se naše prsty

navzájem v sobě, nemohoucí,

jak vězni se zbytkem svých nocí,

v kleci před rozedněním smrti;

a přec od našich závistivců

ukradly takovou jen chvíli,

že šťastnou, nejšťastnější noc

jsme dlouho – k nedosnění – snili;

pak obě ruce spočívaly

nehybně v sobě navzájem

jako milenci sebevrazi,

které už oba kryje zem.