Myslím

Myslím, že tĕ mám rád;

držím za semknutými víčky pláč nad tím, že jsi.

Ale jak vidíš, bohové,

prach a čas

postavili mezi mne a tebe

tak neschůdné hrby hor,

že sem tam mĕ jímá

hned závrať z lásky,

hned malovĕrný strach.

V takových chvílích schoulen v lůžku zúzkostním,

jako příroda v čase půlnočím,

beze zvuku či dobrých znamení.

Ale pak,

když mám ruku ve tvé a ty v mé,

znovu vĕřím, že k sobĕ patříme.