Quando a noite, esta manta branda,

Když soumrak náhle mávne nad světem

negra, lisa manta de veludo

svou přikrývkou, svým černým sametem

que estende uma gigantesca ama,

a jako chůva, celá úzkostlivá,

lentamente cobre a terra resguardada, e tão

postupně pod ni naši zemi skrývá

cuidadosamente, que cada fio de erva fique,

tak hebce, že se stéblo ani dřík

direito, sob doce véu

nepohne na jediný okamžik

e não curve a pétala das flores

a nezvrásní se ani plátky květu,

e as duplas asas subtis das bordadas borboletas

neposkvrní se duha na křídlech

não percam o esmalte de arco-íris

motýlů, již si po svém křehkém letu

e assim descansem na sombra velada,

hoví v té roušce něžné jako dech,

leve, liso, aveludado véu,

dech beztížnosti, měkký, hebký plyš,

esse véu de que nem sentem o peso: então, por onde

tak vláčný, že ho ani necítíš,

andes, no vasto mundo, ou estejas em casa, sentado no

i kdybys vyhledal v té hodině

quarto escuro e triste, ou vejas, no café, admirado,

svůj smutný pokoj, bloudil v cizině,

que acendem, um após outro, candeeiros de gás de luz solar;

seděl si v kavárně a hleděl ven

ou, cansado, com tenção na falda da colina

na slunce pouličních luceren,

observes a preguiçosa lua entre as frondes;

psa po boku, se díval k měsíci,

ou pela estrada, que levantou pó,

ve křoví mhouře unavené oči,

teu cocheiro ensonado, cabeceando, te conduza;

nebo jel po vyprahlé silnici

ou tenhas vertigens no chão vacilante

a na kozliku podřimoval kočí,

do navio, ou no assento do comboio;

prožíval závrať v kupé expresu,

ou, errando através de uma cidade estrangeira,

na lodi kolébavých otřesů,

pares nas esquinas para admirar, tranquilo,

toulal se městy jen tak nazdařbůh,

o longo fio de ruas longínquas,

z nároží obdivoval jejich ruch,

a dupla linha de ruas em chamas; ou até em cidade

třídy, jež mizí do úběžníků,

aquática, no Riva, onde um espelho opalino, estragado,

dvojřad lamp na okraji chodníků,

pontilha chamas, tenhas saudades do passado longínquo

anebo v Rivě, tam, kde vlny drobí

regressando, cuja recordação docemente te tortura,

v opále lesků všechny plameny,

tempo ido que, qual imagem da

proplakal by ses do pradávné doby

lâmpada encantada, está presente, mas não existe,

a zavzpomínal sladce zmatený

cuja recordação nunca pode ser fria,

tou divotvornou lampou starých časů,

cuja recordação é um peso, mas também um tesouro;

v níž je i není bohatství a tíže,

ai, tua pesada cabeça de recordações

jež nikdy nezůstane bez ohlasu,

no chão de mármore possas inclinar:

zavzpomínal a hlavu schýlil níže

entre puras belezas e em prazeres andando,

k podlaze z mramoru, co zrcadlí

irás só ainda pensar,

svět s jeho půvaby i lákadly,

cobarde: toda esta beleza

stín bázně by se vloudil do úžasu.

para quê? irás ainda pensar,

K čemu je hledět na takovou krásu,

órfão:

pomyslíš si ty, osiřelý tvor,

para quê a água de seda, o mármore

k čemu je mramor, voda hebce vláčná,

multicolor? para quê a noite, alada manta?

soumraky, stromy, sametová mračna,

porquê as colinas e porquê as

plující za obzor, i věnce hor,

frondes, e o mar, que ninguém

brázdy vod neoseté hospodáři,

semeia?

příliv i stoka, oceán i kal,

para quê os fluxos, para quê os

oblaka, Danaovny s tesknou tváří,

refluxos, e as nuvens, essas tristes

Sisyfův balvan slunce, jež nám září,

Danaides,

hlas vzpomínek, proč, kde se tady vzal?

e o sol, essa pedra de Sisifo escaldante?

K čemu jsou lampy, luna, k čemu míra

para quê as recordações, para quê os

věčného času, který neumírá,

passados? porquê as lâmpadas e porquê as

anebo pohleď na mez, na úval,

luas?

na útlý stonek, za noci i za dne

porque é que o tempo não mata o seu

roste, proč roste, zanedlouho zvadne,

fim? Ou toma exemplo do minúsculo fio

ale proč zvadne, poroste-li dál?

de erva: porque cresce a erva, se há-de

secar? porque seca, se cresce de novo?