Jak dítě, držící už víčka stěží,
Mint gyermek, aki már pihenni vágyik
zatím co v klidu postýlky už leží
és el is jutott a nyugalmas ágyig
a prosí: „Zůstaň! Něco pověz mi!"
még megkérlel, hogy: „Ne menj el, mesélj” –
(tak zdrží se vpád noci plné tmy)
(így nem szökik rá hirtelen az éj)
a zatím co už bázní sotva dýše,
s míg kis szíve nagyon szorongva dobban,
snad ani neví, co si přeje spíše,
tán ő se tudja, mit is kíván jobban,
zda pohádku, či tebe, hovor tvůj -
a mesét-e, vagy azt, hogy ott legyél:
tak prosíme tě: „Poseď! Vypravuj!
így kérünk: Ülj le közénk és mesélj.
O tom, co vždy - ač nezapomínáme,
Mondd el, mit szoktál, bár mi nem feledjük,
o tom, žes s námi, že tě tady máme
mesélj arról, hogy itt vagy velünk együtt
a jsme tu s tebou, s tebou všichni my,
s együtt vagyunk veled mindannyian,
se starostmi, člověka hodnými.
kinek emberhez méltó gondja van.
Ty víš, že nelhat básnickou je ctností:
Te jól tudod, a költő sose lódít:
mluv pravdu, nejen pravdu skutečnosti,
az igazat mondd, ne csak a valódit,
vnes záři, jíž se v mozku rozbřeskne,
a fényt, amelytől világlik agyunk,
vždyť jeden bez druhého ve tmách jsme!
hisz egymás nélkül sötétben vagyunk.
Jako Hans Castorp skrz pí Chauchat vidí,
Ahogy Hans Castorp madame Chauchat testén,
hleďme dnes večer skrze sebe - lidi!
hadd lássunk át magunkon itt ez estén.
Calouny slov tvých chrání před hlukem,
Párnás szavadon át nem üt a zaj -
mluv o kráse, mluv o tom, co je zlem,
mesélj arról, mi a szép, mi a baj,
povznes nás k touze, když jsme smutkem rvánil
emelvén szívünk a gyásztól a vágyig.
Právě nám umřel chudák Kosztolányi
Most temettük el szegény Kosztolányit
a mnoha zrůdných států hrůza, děs
s az emberségen, mint rajta a rák,
jak rakovina žerou lidstvo dnes,
nem egy szörny-állam iszonyata rág
a co dál? lekáme se v nepokoji,
s mi borzadozva kérdezzük, mi lesz még,
zda nové vlčí ideje se rojí,
honnan uszulnak ránk új ordas eszmék,
zda vře už jed, jenž má nás nakazit -
fő-e új méreg, mely közénk hatol –
jak dlouho místo k čtení budeš mít?...
meddig lesz hely, hol fölolvashatol?...
Však, pokud mluvíš, v ničem necouvejme,
Arról van szó, ha te szólsz, ne lohadjunk,
my, muži, dále muži zůstávejme
de mi férfiak férfiak maradjunk
a žena ženou - milou, bez želez,
és nők a nők - szabadok, kedvesek
a všichni lidmi - ubývá jich dnes...
- s mind ember, mert az egyre kevesebb...
Usedni. Začni vyprávět nám dlouze!
Foglalj helyet. Kezdd el a mesét szépen.
Budeme naslouchat a někdo pouze
Mi hallgatunk és lesz, aki csak éppen
na tebe vzhlédne, rád, že popatří
néz téged, mert örül, hogy lát ma itt
a vprostřed bílých Evropana zří."
fehérek közt egy európait.