Mint gyermek, aki már pihenni vágyik
Jak dítě, držící už víčka stěží,
és el is jutott a nyugalmas ágyig
zatím co v klidu postýlky už leží
még megkérlel, hogy: „Ne menj el, mesélj” –
a prosí: „Zůstaň! Něco pověz mi!"
(így nem szökik rá hirtelen az éj)
(tak zdrží se vpád noci plné tmy)
s míg kis szíve nagyon szorongva dobban,
a zatím co už bázní sotva dýše,
tán ő se tudja, mit is kíván jobban,
snad ani neví, co si přeje spíše,
a mesét-e, vagy azt, hogy ott legyél:
zda pohádku, či tebe, hovor tvůj -
így kérünk: Ülj le közénk és mesélj.
tak prosíme tě: „Poseď! Vypravuj!
Mondd el, mit szoktál, bár mi nem feledjük,
O tom, co vždy - ač nezapomínáme,
mesélj arról, hogy itt vagy velünk együtt
o tom, žes s námi, že tě tady máme
s együtt vagyunk veled mindannyian,
a jsme tu s tebou, s tebou všichni my,
kinek emberhez méltó gondja van.
se starostmi, člověka hodnými.
Te jól tudod, a költő sose lódít:
Ty víš, že nelhat básnickou je ctností:
az igazat mondd, ne csak a valódit,
mluv pravdu, nejen pravdu skutečnosti,
a fényt, amelytől világlik agyunk,
vnes záři, jíž se v mozku rozbřeskne,
hisz egymás nélkül sötétben vagyunk.
vždyť jeden bez druhého ve tmách jsme!
Ahogy Hans Castorp madame Chauchat testén,
Jako Hans Castorp skrz pí Chauchat vidí,
hadd lássunk át magunkon itt ez estén.
hleďme dnes večer skrze sebe - lidi!
Párnás szavadon át nem üt a zaj -
Calouny slov tvých chrání před hlukem,
mesélj arról, mi a szép, mi a baj,
mluv o kráse, mluv o tom, co je zlem,
emelvén szívünk a gyásztól a vágyig.
povznes nás k touze, když jsme smutkem rvánil
Most temettük el szegény Kosztolányit
Právě nám umřel chudák Kosztolányi
s az emberségen, mint rajta a rák,
a mnoha zrůdných států hrůza, děs
nem egy szörny-állam iszonyata rág
jak rakovina žerou lidstvo dnes,
s mi borzadozva kérdezzük, mi lesz még,
a co dál? lekáme se v nepokoji,
honnan uszulnak ránk új ordas eszmék,
zda nové vlčí ideje se rojí,
fő-e új méreg, mely közénk hatol –
zda vře už jed, jenž má nás nakazit -
meddig lesz hely, hol fölolvashatol?...
jak dlouho místo k čtení budeš mít?...
Arról van szó, ha te szólsz, ne lohadjunk,
Však, pokud mluvíš, v ničem necouvejme,
de mi férfiak férfiak maradjunk
my, muži, dále muži zůstávejme
és nők a nők - szabadok, kedvesek
a žena ženou - milou, bez želez,
- s mind ember, mert az egyre kevesebb...
a všichni lidmi - ubývá jich dnes...
Foglalj helyet. Kezdd el a mesét szépen.
Usedni. Začni vyprávět nám dlouze!
Mi hallgatunk és lesz, aki csak éppen
Budeme naslouchat a někdo pouze
néz téged, mert örül, hogy lát ma itt
na tebe vzhlédne, rád, že popatří
fehérek közt egy európait.
a vprostřed bílých Evropana zří."