Job

Protože dcery mé i syni

shořeli a s nimi jejich stan

a tělo se mi stalo trýzní,

neb od Satana zle jsem drán

a přátelé též, ovšem dobří,

když život bez vin zdeptán jest,

Lhostejně hlavou pokyvují,

jakkoli nezasloužen trest –

ne kvůlu tomu, ne snad proto,

žaloba se mi dere z úst,

vždyť přece nijak pro odměnu

jsem rost tak, jak moh jsem růst.

Leč byť bych dvojnásob měl synů

a dvakrát honosnější dům

a byť i svitlo ve svědomí

všem Bildadům a Sófarům,

dnes vím: Pán mě neostříhá,

co udeřilo, může nanovo.

Pod střechou se mi zabydlela

na věků bezbrannost.