DĚDOVA MÍSA

V kamnech praská, dědek každou chvíli

svadlé ruce sobě zahřívá,

kolo vrčí, syn si s prací pílí,

nádobu si z dřeva vyrývá.

Kolečko si divnou píseň šumí,

vnoučeti se očka kmitají –

„Hele, co náš táta všecko umí,

jak mu tříšťky z rukou létají!

Dřevo ukradl jsi v panském lese —

komu děláš z něho koryto?“

„„Dědovi; — již se mu ruka třese,

nádobí už všechno rozbito.““

„Nauč mne to!“ — „„Vida toho kluka,

nač by to tvá ruka uměla?!““

„Až se tobě třásti bude ruka,

koryto ti synek udělá!“

V kamnech praská, dědek shrben pláče,

svadlé ruce syn mu zulíbá,

kolo mlčí, vnouče kolem skáče —

„Táto, proč se kolo nehýbá?“