LUNA

Ó, luno posvátná a vibrující

houslemi ticha nad spícími štíty!

Jak záříš sinným světlem oblých lící,

když obnažuješ zadek obrovitý,

své půvaby, jež v mracích byly skryty,

jak u pozemské ženy pod suknicí

a lesy věží, vzhůru k tobě čnící

pulsují jako vilné stalagmity.

Po tobě psi šílenou vášní vyjí

a slizký hlemýžď leze vzhůru k tobě,

však lhostejně je zadnice tvá míjí

vysoko nad chrámů a zámků pyji,

jen Endymion v modré sluje hrobě

se vilně pod dosedy tvými svíjí.