JELIKOŽ A TUDÍŽ

Je jaro, potká mrože mrož.

Proč ne, dva mroži. Budiž.

„Já jsem“, dí první, „Jelikož.“

„A já“, dí druhý, „Tudíž.“

A Jelikož hned tvrdí, že

mu pořád připadá,

že pana mrože Tudíže

tak trochu jako zná.

„Poslyšte, nejste vy ten mrož,

co ležel tady vedle?“

A Tudíž na to: „Ale což

a celou zimu hnedle!“

A upřenýma očima

si měří Jelikože

a taky už si vzpomíná:

„Jakpak by ne, můj bože!

Vždyť vy jste ležel na bříšku

půl roku tuhle na kře!“

„Hned vedle tebe, Tudížku!

jak žiješ, drahý bratře?

A copak dělá Leč a Byť

a vaše malá Pakli?“

A museli se políbit,

až jim kly o kly ckvakly.

Co báseň říká? Jelikož

je velmi moudrá, tudíž

nám říká, že mrož Jelikož

měl bratra jménem Tudíž.