NEKLID

Ó co mne uhranulo v mladém lese,

tam kde jsem včera pod modříny stál?

Nad spletí větví, jimiž vítr třese,

neklidný měsíc kamsi pospíchal.

Skloň se až ke mně, teplý, měkký větře,

až k trávě sesterské, kde mrtví spí,

vanoucí dálka ať mi s čela setře

světelné kapky lichých úzkostí.

I mne pod šerým křídlem Lucifera

daleko odtud stesk a zmatek jal

a zahnal sem, bych za večera

pahorek, topol, tmu zas uhlídal,

a do vlasů mi zase napadaly

střepinky ráje se stromů, jež spaly.