HORA ŘÍP

Viděl jsem hory plné ledu,

však zpívat o nich nedovedu.

Jiskřily dálky nad hlavami

jak bledě modré drahokamy.

Jímala závrať při pohledu,

zpívat však o nich nedovedu.

Když ale vidím na obzoru

uprostřed kraje nízkou horu,

na nebi mráček běloskvoucí

- přestane srdce chvíli tlouci.

Oblaka letí v klasech zralých

a koně dupou po maštalích.

V panácích jsou už všude snopy

a svatý Jiří zvedá kopí,

aby je vrazil ve chřtán dračí,

a motýl spěchá po bodláčí;

a jako krůpěj na prstenu

třpytí se drobná kvítka rmenu.

Tu nemohu se vynadívat

a všechno ve mně začne zpívat,

zpívat i plakat. Maminko má,

jak je to hezké u nás doma!