ČAS, BRATR MÉHO SRDCE

Potoky mezi vrbovím,

motýlí louky domoviny

dny, procházející se růžovým

úsvitem rovin mezi stíny,

ustaňte v běhu, dny větrné,

postavte do trávy své stany,

Ruka, jež ticho rozhrne,

vymyje šátkem tmy mé rány.

Jiný vítr a jiný den,

mocnější slunce nad hlavami.

A k jiným hvězdám, v jiný sen

nebesa otočí se s námi.

Čas, bratr mého srdce, jež jde

a odměřuje mi hodiny bytí,

zaváhá, zhroutí se do tváře mé,

usne a zavoní jak kvítí.