…

TMA STOJÍ O JANTAR,

tma nor, tma omnivora,

mour marna bourá tvar,

spí zahloubaná hora.

V zasutých spodinách

nutkavá hláska crčí?

To hrklo v hodinách?

Čas umlká a trčí,

čas něžné splatnosti,

a balšámu a bájí,

čas, šeptmé předmostí,

jež zdřímlo cestou k ráji.

Mé srdce chytá rez.

snad cítím příliš zemně?

Jsem vinna? Odpověz,

má pochybo, tmo ve mně!