SMUTNÁ BÁSEŇ VESNICKÉHO ŠPRÝMAŘE

Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle,

vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět.

Při kterémkoli tak nás vidím díle:

– Ne zlí, ne dobří.

Něco uprostřed.

Vábeni věčně vším, co pro nás cizí,

šumařit jdeme v chladný pro nás svět.

Na půli cesty tato náhle mizí.

– Ne sví, ne cizí.

Něco uprostřed.

Zvedneme ruku. Potom zase klesne.

Dnes oheň v nás. A zítra zase led.

Hrozí se dnes, a zítra sotva hlesne.

– Ne živí, mrtví ne.

Tak něco uprostřed.