Až se mĕ bytí potopí,

Kad stvarnost moja zauvek nestane,

kdo housle cvrčků pochopí?

kome će svirati cvrčak sa grane?

Kdo snĕžné vĕtvi ohen vduje?

Čiji će dah grejati zamrzlo drveće?

Na duze kdo se ukřižuje?

Kome će duga biti raspeće?

A kdo jak rodnou hroudu v pláči

Ko će topiti kamene

obejmout v pase skálu stačí?

gromade do livade meke?

Kdo její žíly ve stĕnĕ

Ko će gledati te kose, žile

zlíbá jak vlasy spuštĕné?

iz tvrdog zida izvirile?

Kdo slepým vírám fanatiků

I opustošenim nadama

postaví z kleteb baziliku?

iz kletvi ko će zidati hram?

Až se mĕ bytí potopí,

Kad stvarnost moja zauvek nestane,

kdo bude strašit pochopy?

ko će tad plašiti zlokobne vrane!

Kdo z vody na břeh sedmihlásků

Na drugu obalu ko će još smeti

pronese v zubech velkou Lásku?

držeći zubima Ljubav preneti!