Chápu, že se ti skutečnost
C'est affreux, mais qu'y puis-je, moi?
Si tu décides
jeví tak strašnou.
De m'aimer – c'est ainsi – tu dois
Exister comme on se suicide.
Miluješ-li mě, nechť je tvůj život
Peu m'importent les lois, les gens
Qui veulent être de leur temps!
zcela, či téměř sebevraždou.
Quand rentre en son âme l'esclave,
Il en est roi.
Nic nedbám, co tomu v naše dny
Mon bonheur à moi, seules savent
Le définir mes propres lois.
řeknou lidé a zákony:
Tu ne m'appartiens ni ne m'aimes,
svým pánem je uvnitř, kdo tam venku
Si tu es Toi!
Tant qu'en échange de toi-même
poznal, jak chutná jho…
Tu me veux, je subis ton poids.
Même sacré, contrat oblige!
Neumím radovat se jinak
Moi c'est tout pour rien que j'exige!
Le reste est un duel ténébreux
než podle zákona vlastního.
Entre égoïsmes.
Dans le cours de mon sort, je veux
Ty nejsi moje, dokud jsi svá –
Que tu ne soies qu'un mécanisme.
v tom láska sotva záleží.
J'ai peur de tous et je suis las,
Malade, exsangue.
Miluješ-li mě jako svého
Oh! mon désir est toujours là!
C'est plutôt la foi qui me manque.
jen výměnou, budeš mi přítěží.
Pour qu'en moi ne subsiste aucun
Soupçon hideux, un seul moyen:
Ať jakkoli svatý, kompromis lásky
Sois ma servante (et davantage:
Humilie-toi!)
je kompromis; já chci už jiné svazky:
Mais heureuse de ton servage
Et de fuir le monde pour moi.
vše za nic! – A jiný už nebudu…
Tant que tu prétends à ta guise
Vždyť všechno ostatní je souboj
Vivre un instant,
Penser à toi, être reprise
dvou sobectví. Já chci víc: abys byla
Par ton existence d'avant,
Tant que tu n'es pas une chose
součástkou mého osudu.
Morte et sans pouvoir sur les causes,
Tu es femme dans le troupeau:
Bojím se všech, jsem nemocný,
Tu pourrais être
Une étrangère, et de ma peau
dlouhá cesta mě unavila.
Et de mon cœur ne rien connaitre.
Možná že po tobě i toužím,
D'un prochain gardé par la loi
Qui le concède,
leč kdeže je má dávná víra…
Que faire? Je veux que tu sois
Hors la loi, bête qu'on possède,
Máš-li strach z hrozných podezření
Lampe qu'on règle… A mon gré, meurs!
Je veux que tu n'aies mots ni pleurs,
utiš je – jiné rady není:
Et ce cachot qui t'emprisonne,
Que tu l'oublies.
ukaž, že z oběti, z ponížení
Je ferai que tu me pardonnes
Sois-en sûre, ma tyrannie.
se raduješ upřímně
a že se světu protivíš
jen kvůli mně.
Dokud chceš jedinou minutu
mít pro sebe jen,
dokud sama na sebe myslíš
a lámeš hůl nad svým životem,
dokud nejsi tak bez vůle
jak věci, mrtvé a strnulé,
do té doby nebudeš lepší,
nebudeš víc než ostatní,
jako bys byla pro mne cizí,
jak den a noc jsme – já a ty.
Člověk, kterého chrání zákon,
může být dobrý snad,
ty však buď mimo zákon, jak zvíře,
abych tě mohl milovat.
Jak lampa buď: když chci, zhasnu ji.
Nežij, když si to nepřeji,
nic neříkej, neplač a neviz ten žalář,
jejž nevyvrátí žádná síla.
A já pak v sobě učiním,
abys mi tyranství mé odpustila.