Nek se niko ne pothvata ludo,
Nechť nikdo lehkovážné struny
Lakoumno ovih struna sveti΄;
se nepokouší rozehrát!
Grdan teret svako prima na se
Veliké dílo hodlá počít,
Koji misli pevat započeti.
kdo na loutnu chce dneska hrát!
Ako ne znaš ništa drugo kaz΄ti
Zpíváš-li jenom o své slasti
Nego radost i bol srca svog,
a o svém žalu celé dny,
Nisi nmuždan ni rodu ni svetu,
věz : svět tě nemá zapotřebí,
Kidaj žice – oprostiće Bog.
i odlož nástroj posvátný!
Bloudíme pouští, jako kdysi
Mi bludimo po pustinji grdnoj
bloudíval Mojžíš s lidem svým,
Ko Mojsije u vremena ljuta,
když sloupem ohnivým se řídil;
Bog mu dade stub od ognja živa
jejž za vůdce Bůh poslal jim.
Da mu narod sasvim ne zaluta.
V novější době Bůh však určil
Takve stube, takav oganj živi
vést lid - jak sloup svým plamenem -
Šalje nebo i današnji dan –
básníkům, kteří razí cestu
Za pesnici danas ide narod,
v Kanaan, zaslíbenou zem.
Ide narod u svoj Kanaan.
Kupředu, vy kdož básníky jste,
ohněm a vodou s lidem vpřed !
Napred, dakle, ko ima glasa,
Bud proklet ten, kdo prapor lidu
Napred s rodom, vi sveti junaci.
odhodí zrádně, když jej zvedl
Proklet bio ko se boji muka!
Bud proklet ten, kdo pro zbabělost
Proklet bio ko zastavu baci!
či z lenosti se opozdí
Ko zastane, kom srce zastrepi,
a - zatímco se lid již bije -
Nek ga bije i kletve i sram –
odpočívá tam vzadu, chráněn zdí !
Koji gledeć gde se narod bori
Proroci falešní a klamní
Odmara se u zahlađu sam.
již vytrubuji s hlaholem,
že lze se zastavit, že právě
Ima danas i lažnih proroka
jsme došli v zaslíbenou zem.
Što su usklik do neba digli,
Lež je to, chýra nestydatá,
Koji vele da smo već na meti,
jež splaskne před milióny,
Da smo u zemlju obećanu stigli.
co v úpalu a žízni, v hladu
Lažu, lažu, gadno lažu, podlo –
tu žijí zoufalé své dny!
Nit im može verovati svet
Až z košů hojnosti si všichni
Koj΄ i danas, gladan, žedan zebe,
a rovným dílem budou brát,
Noseć trnov na temenu splet.
až ke stolu, jimž bude právo,
v rovnosti budou usedat,
Istom onda kad obilje prospe
až slunce ducha v každém okně
Svakom svoje potpuno i ravno,
rozlije svit svůj do všech stran,
Kad za stolom prava i slobode
pak teprv smíme říci: stůjme!
Svi budemo gostili se slavno,
neboť jsme došli v Kanaan!
Kad kroz svaki prozor sunce sine
Leč zatím - zatím není klidu,
Kazujući da je duha dan:
je nutno stále zápasit,
Onda istom reci da si stigo –
byť život ničím naše dílo
Tu je meta, Tu je Kanaan.
nebude moci zaplatit,
jen smrt nám oči něžně zavře
Ali donde odmaranja nema,
polibkem lehkým jako stín
Borba, teret neka znoji ljude,
a na provaze z květů spustí
A život nam možda neće dati,
nás měkce do zkypřených hlín.
Ništa dati za goleme trude!
Al΄ u smrti nagrade će biti,
Tihe suze nakititi grob; ¾
tad nek peva što kom srce žudi,
Onda može kad ne bude rob.