Básníci XIX. století

Nechť nikdo lehkovážné struny

se nepokouší rozehrát!

Veliké dílo hodlá počít,

kdo na loutnu chce dneska hrát!

Zpíváš-li jenom o své slasti

a o svém žalu celé dny,

věz : svět tě nemá zapotřebí,

i odlož nástroj posvátný!

Bloudíme pouští, jako kdysi

bloudíval Mojžíš s lidem svým,

když sloupem ohnivým se řídil;

jejž za vůdce Bůh poslal jim.

V novější době Bůh však určil

vést lid - jak sloup svým plamenem -

básníkům, kteří razí cestu

v Kanaan, zaslíbenou zem.

Kupředu, vy kdož básníky jste,

ohněm a vodou s lidem vpřed !

Bud proklet ten, kdo prapor lidu

odhodí zrádně, když jej zvedl

Bud proklet ten, kdo pro zbabělost

či z lenosti se opozdí

a - zatímco se lid již bije -

odpočívá tam vzadu, chráněn zdí !

Proroci falešní a klamní

již vytrubuji s hlaholem,

že lze se zastavit, že právě

jsme došli v zaslíbenou zem.

Lež je to, chýra nestydatá,

jež splaskne před milióny,

co v úpalu a žízni, v hladu

tu žijí zoufalé své dny!

Až z košů hojnosti si všichni

a rovným dílem budou brát,

až ke stolu, jimž bude právo,

v rovnosti budou usedat,

až slunce ducha v každém okně

rozlije svit svůj do všech stran,

pak teprv smíme říci: stůjme!

neboť jsme došli v Kanaan!

Leč zatím - zatím není klidu,

je nutno stále zápasit,

byť život ničím naše dílo

nebude moci zaplatit,

jen smrt nám oči něžně zavře

polibkem lehkým jako stín

a na provaze z květů spustí

nás měkce do zkypřených hlín.