Mám chleba dost i vína vskutku,

Van már kenyerem, borom is van,

mám ženu, ba i děti mám s ní,

van gyermekem és feleségem.

proč tedy oddávat se smutku?

Szívem minek is szomorítsam?

Když ústa to své vždycky vlastní.

Van mindig elég eleségem.

Mám zahradu, v ní větve stromů,

Van kertem, a kertre rogyó fák

šumící ve větru i vánku.

suttogva hajolnak utamra,

A ve spižírně mého domu

és benn a dió, mogyoró, mák

je spousta ořechů a máku.

terhétől öregbül a kamra.

Mám kvalitní a teplou deku,

Van egyszerü, jó takaróm is,

telefon, skladné zavazadlo,

telefonom, úti bőröndöm,

mám příznivce, je plný vděku,

van jó-szivű jót-akaróm is,

nemusím k přízni na klekadlo.

s nem kell kegyekért könyörögnöm.

I mlha propadla se někam

Nem többet az egykori köd-kép,

z obrazu slz, jímž byl jsem sveden,

részegje a ködnek, a könnynek,

před někým někdy ještě smekám,

ha néha magam köszönök még,

mnohdy jsem pozdravován předem.

már sokszor előre köszönnek.

Mám elektřinu, žárovky mám,

Van villanyom, izzik a villany,

na stříbře tabatěrky ruku,

tárcám van igaz színezüstből,

své pero slastně používám

tollam, ceruzám vigan illan,

a v ústech pukám starou lulku.

szájamban öreg pipa füstöl.

Koupel mám do dne, do svěžesti,

Fürdő van, üdíteni testem,

vlažný čaj na churavé nervy,

langy téa beteg idegemnek,

vláčím se smutnou Budapeští,

ha járok a bús Budapesten,

která spíš o mně ví, než neví.

nem tudnak egész idegennek.

Smutek, jejž zpívat se mi nechce,

Mit eldalolok, az a bánat

z tolika očí slzou skane,

könnyekbe borít nem egy orcát,

mě za mladého svého pěvce

és énekes ifjú fiának

přijímá Maďarsko mé staré.

vall engem a vén Magyarország.

Jen občas bodá v noci chladné

De néha megállok az éjen,

ta trýzeň, vplouvám do extáze,

gyötrődve, halálba hanyatlón,

v hlubinách poklad hledám na dně,

úgy ásom a kincset a mélyen,

stařičký poklad na podlaze

a kincset, a régit, a padlón,

v blouznění, z nějž se budím k sobě

mint lázbeteg, aki föleszmél,

ze sna, co víc už nepozve dál,

álmát hüvelyezve, zavartan,

tu hledají mé ruce obě,

kezem kotorászva keresgél,

ach, co jsem vlastně tenkrát hledal?

hogy jaj, valaha mit akartam.

Poklad, jejž snil jsem, nevykvete,

Mert nincs meg a kincs, mire vágytam,

ač pro ten poklad vyhořel jsem.

a kincs, amiért porig égtem.

Jsem doma tady v tomto světě

Itthon vagyok itt e világban,

a v žádném nebi doma nejsem.

s már nem vagyok otthon az égben.