Van már kenyerem, borom is van,

Mám chleba dost i vína vskutku,

van gyermekem és feleségem.

mám ženu, ba i děti mám s ní,

Szívem minek is szomorítsam?

proč tedy oddávat se smutku?

Van mindig elég eleségem.

Když ústa to své vždycky vlastní.

Van kertem, a kertre rogyó fák

Mám zahradu, v ní větve stromů,

suttogva hajolnak utamra,

šumící ve větru i vánku.

és benn a dió, mogyoró, mák

A ve spižírně mého domu

terhétől öregbül a kamra.

je spousta ořechů a máku.

Van egyszerü, jó takaróm is,

Mám kvalitní a teplou deku,

telefonom, úti bőröndöm,

telefon, skladné zavazadlo,

van jó-szivű jót-akaróm is,

mám příznivce, je plný vděku,

s nem kell kegyekért könyörögnöm.

nemusím k přízni na klekadlo.

Nem többet az egykori köd-kép,

I mlha propadla se někam

részegje a ködnek, a könnynek,

z obrazu slz, jímž byl jsem sveden,

ha néha magam köszönök még,

před někým někdy ještě smekám,

már sokszor előre köszönnek.

mnohdy jsem pozdravován předem.

Van villanyom, izzik a villany,

Mám elektřinu, žárovky mám,

tárcám van igaz színezüstből,

na stříbře tabatěrky ruku,

tollam, ceruzám vigan illan,

své pero slastně používám

szájamban öreg pipa füstöl.

a v ústech pukám starou lulku.

Fürdő van, üdíteni testem,

Koupel mám do dne, do svěžesti,

langy téa beteg idegemnek,

vlažný čaj na churavé nervy,

ha járok a bús Budapesten,

vláčím se smutnou Budapeští,

nem tudnak egész idegennek.

která spíš o mně ví, než neví.

Mit eldalolok, az a bánat

Smutek, jejž zpívat se mi nechce,

könnyekbe borít nem egy orcát,

z tolika očí slzou skane,

és énekes ifjú fiának

mě za mladého svého pěvce

vall engem a vén Magyarország.

přijímá Maďarsko mé staré.

De néha megállok az éjen,

Jen občas bodá v noci chladné

gyötrődve, halálba hanyatlón,

ta trýzeň, vplouvám do extáze,

úgy ásom a kincset a mélyen,

v hlubinách poklad hledám na dně,

a kincset, a régit, a padlón,

stařičký poklad na podlaze

mint lázbeteg, aki föleszmél,

v blouznění, z nějž se budím k sobě

álmát hüvelyezve, zavartan,

ze sna, co víc už nepozve dál,

kezem kotorászva keresgél,

tu hledají mé ruce obě,

hogy jaj, valaha mit akartam.

ach, co jsem vlastně tenkrát hledal?

Mert nincs meg a kincs, mire vágytam,

Poklad, jejž snil jsem, nevykvete,

a kincs, amiért porig égtem.

ač pro ten poklad vyhořel jsem.

Itthon vagyok itt e világban,

Jsem doma tady v tomto světě

s már nem vagyok otthon az égben.

a v žádném nebi doma nejsem.