Pan Pavel Pató

Jako ten pohádkový princ,

zakletý v lesním stínu,

pan Pavel Pató na své vsi

žil, mrzut pro tu špínu.

V ten život mladá manželka

vnesla by jistĕ krásu…

Pan Pavel Pató řekne však:

„Eh, na to je dost času!“

Dům se už drolí ve svých zdech,

omítka opadává

a s kouskem střechy pámbuví

kde vítr dávno mává;

sprav ji, vždyť půdou hledí sem

již nebe plnĕ jasu…

Pan Pavel Pató řekne však:

„Eh, na to je dost času!“

Zahrada zpustla, zato však

ornice plna ptáků

bohatĕ rodí různý druh

barevných vlčích máků.

Proč tolik čeleď zahálí?

Proč stojí pluhy, k ďasu?

Pan Pavel Pató řekne však:

„Eh, na to je dost času!“

A dolmánek a kalhoty

už prosvítají v tkáni,

že za síť proti komárům

by nestačily ani;

musí se krejčí zavolat,

sukno je tenčí vlasu…

Pan Pavel Pató řekne však:

„Eh, na to je dost času!“

Tak celý život živoří;

ač jeho otec, dĕda

mu zanechali všeho dost,

nikdy nic nemá, bĕda.

To není jeho chybou však,

je Maďar – podle hlasu –

a jeho vlast má za heslo:

„Eh, na to je dost času!“