Krám lišáka jc úprk, cval,
tvé sípání a mláky,
hrb jezdce, co se rozkýval,
krám lišáka je taky
„tvé smrti šerý šírošír,
a krev v amébách louží,
nač zpěv, jímž chlast se proložil
a nač je hladký kožich?"
Krám lišáka je šos a šik,
na hrudi měchýř lačný,
krám lišáka je nátělník,
cár s podzimními mračny.
Krám lišáka je plný děr,
típnutý popel z havan,
má hlavu z hadrů, hrom ho sper,
tak párty vynechává.
Krám lišáka - co ukáže?
Chod primek v kapse tiká
Šíř vína měří po pláže
a krev z něj jenom stříká.
Krám lišáka je v říjnu mha,
on zkoumá prostor v čase,
je hodinář, jenž pománá
sluníčko líně zhášet.
Krám lišáka je vlastně jen
žár na podzimním nebi,
cár bot, jenž bývá sádlem třen,
když hoří vinné révy.
Krám lišáka jsou zašité,
vzduté šunkové spodky,
je jako šperk, co tíží tě
a nutí zadek odkrýt.
Krám lišáka je nízký let
vzhůru řemínky čižem
má ránu v křídlech napohled,
již divá zveř v tmách líže.
Krám lišáka je vzlyk a chlust,
roh, který troubí někam,
je rub i líc líbaných úst,
z nichž ostrá břitva stéká.
Krám lišáka je frakem kryt,
jen zřídka holý jazyk,
když nabije, má strach se bít,
jen s glejtem mění ráži.
Krám lišáka je hrudní koš
s nehtem, co zub svůj cení,
do břicha pod frak kožku vlož,
zde jiná možnost není.
Krám lišáka je tolik vín,
z kocovin je tak rudý,
je mužný věk a noční splín,
jenž láme mé jak chůdy.
Krám lišáka je břišní tíž,
nač medem rozum klamat,
vždyť stejně nikdy neshodíš,
když lenivost jsi sama.
Krám lišáka je zápěstí,
jež popraskává v hrnci,
on před puškou, co naleští,
celičký strachy drnčí.
Krám lišáka je liščí cel
na horké břicho země,
rafnutí řas, co vynašel
úponek vína ve mně.
Krám lišáka je slepota
ze srpku jak žluť sýra,
je na řád luny namotán,
nov z jeho zornic zírá.
Krám lišáka je blesk a běl,
zrcadlo psané hlavní,
ty jsi ten odraz vystavěl,
ty nad ním větrem mávni.
Krám lišáka je burčák, klid,
kmit kožky, popel ze mne,
víno a ocet vyteklý,
prachovky mírně střelné.
Krám lišáka je konec dne,
zub v krvi, perla v prachu,
po práci na kůň nasedne,
liščí pysk zmizí v nachu.
PoemWiki 评分
暂无评论 写评论