SRPEK

Nanebevzatý ustřihlý nehet

chce rožnout nebe, rozlitej dehet

Měsíc co měsíc, zkouší to posté

Jen to ho drží, že ví, že roste

I když jdou mraky, chce rožnout nebe

A že je slabej, tak taky sebe

Žít nebo nežít, je to tak prosté

Jen to ho drží, že ví, že roste

Klopýtá potmě o špičky věží

Omílá znova Žít nebo nežít

Chce rožnout nebe, už pro ten pocit

A že je hloupej, zkouší to v noci