(VŠECHNO JE JAKO DŘÍV, 1992)

BYLO TO NEDÁVNO, TEPRVE PŘED PÁR DNY

seděla opodál v příšeří vinárny

furt na mě koukala, byla dost opilá

řek jsem si, že by se snad ještě vzchopila

Ve stavu, kdy už se pode mnou motá zem

přisedl jsem si k ní (se slušným dotazem)

a s pěnou u huby jak bych měl vzteklinu

vjel jsem jí pod sukni dlaní až ke klínu

Poněkud pasivní (i to mi přišlo vhod)

lhostejná, se zrakem upřeným v jeden bod

dělala jako že nic to s ní nedělá

alespoň zpočátku, když ještě seděla

…Zůstala pod stolem, punčochy u kolen

vstal jsem a pil jsem dál (aspoň já ukojen)

potom ji odnesli. A pořád čuměla!

snad, v lepším případě, byla jen umělá…