Ať plují časy dál, ať zpívají i pláčí
a břehy písčité ať násilně si rvou,
mě nepodemelou, mě nikdo nevypáčí
z blaženství prorostlých mou tichou samotou.
Mě míjí lidský žal, mě štěstí lidské míjí,
vždyť k smrti zraněny jsou pomíjivostí,
já slyším pouze svou blaženou melodii,
jež lidský pláč i smích vysoko přemostí.
Ach, vonný, klidný sad v nebesky čisté výši,
do něhož čpavý kouř se nikdy nevplazí,
v něm větry volnosti nad květem míru dýší
a vůní omamnou vanou tmou bez hrází.
Ať plují časy dál, ať zpívají i pláčí
a břehy písčité ať násilně si rvou,
mě nepodemelou. mnou ticho k věčnu kráčí
a klenby zázračna se klenou nade mnou.
PoemWiki 评分
暂无评论 写评论