Ať plují časy dál, ať zpívají i pláčí

Let the times onward flow, with songs, with tears upsetting,

a břehy písčité ať násilně si rvou,

and at the sandy banks ruthlessly tear away,

mě nepodemelou, mě nikdo nevypáčí

I shan’t be undermined, upturned, uprooted, letting

z blaženství prorostlých mou tichou samotou.

go of bliss, grown-through by my tranquil calm, unswayed.

Mě míjí lidský žal, mě štěstí lidské míjí,

Bypassed by human grief, by human fortune, passing,

vždyť k smrti zraněny jsou pomíjivostí,

all of them wounded, struck by transience to death,

já slyším pouze svou blaženou melodii,

my blissful melody is all I hear, surpassing

jež lidský pláč i smích vysoko přemostí.

all human cries and laughs, outspanning all beneath.

Ach, vonný, klidný sad v nebesky čisté výši,

Oh, fragrant, tranquil grove, in clear-sky elevation,

do něhož čpavý kouř se nikdy nevplazí,

where acrid smoke shall never slither, to disturb,

v něm větry volnosti nad květem míru dýší

where breezes freely breathe o’er blossoming dispassion

a vůní omamnou vanou tmou bez hrází.

with heady fragrance wafting through the darkness uncurbed.

Ať plují časy dál, ať zpívají i pláčí

Let the times onward flow, with songs, with tears upsetting,

a břehy písčité ať násilně si rvou,

and at the sandy banks ruthlessly tear away,

mě nepodemelou. mnou ticho k věčnu kráčí

I shan’t to them give way, calm – course eternal setting –

a klenby zázračna se klenou nade mnou.

while vaults of wonderousness outspanned above me stay.