ÚSTŘEDNÍ HŘBITOV

Pláň se ti otvírá, když míjíš dlouhou zeď

zelené zahrady, zeď mrtvých na Centrálce.

Buš do ní zoufale a čekej odpověď,

jen vyplašený pták… odlétá… mizí v dálce.

Jen vyplašený pták odlétá oblohou

(skotačil na hrobech a hvízdal v keřích smrti)

a smyčka lítosti se zadrhuje, škrtí,

sleduješ jeho let, olovo na nohou.

Sleduješ jeho let, jak lehounce tam pluje,

jak jízva na nebi se zvolna zaceluje

nad poli, lukami a kolébáním vod.

Ta rýha stříbrná… ta rýžka… nit… a bod.