ADVENT

Prosinče bez sněhu, hleď, krajka Prahy čeká,

hleď, koně čekají, až postroj postříbříš!

Jak skvělé příbory kéž svítí do daleka

sněhové brvy říms i vytepaná mříž!

Sněhové brvy říms i vytepané mříže,

kamenná roucha soch a tiché lucerny…

Až bílé zamžení se snese níž a níže,

chci, Praho, viděti ten pohled nádherný.

Nad tvými paláci a nad orchestrem věží

chci vidět táhnouti závoje dlouhých tich.

Jak je to veselé, když dítě zvolá: „Sněží!“

Daleká ozvěna odpoví: „Padá sníh!“

Ty tvrdý prosinče, hleď, Praha čeká, čeká

na hebké girlandy v tvém mrazu vyzáblém,

čeká a s úzkostí se dívá do daleka,

čeká, ach čeká jen, tak jako celá zem.