Prosinče bez sněhu, hleď, krajka Prahy čeká,

December without snow, look, see, Prague’s lace is waiting,

hleď, koně čekají, až postroj postříbříš!

see, horses for you to silver their harnesses wait!

Jak skvělé příbory kéž svítí do daleka

Let, like fine cutlery, far-sparkle, unabating,

sněhové brvy říms i vytepaná mříž!

snow-eyelashed cornices and the wrought-iron grate!

Sněhové brvy říms i vytepané mříže,

The snow-eyelashed cornices and the wrought-iron grates,

kamenná roucha soch a tiché lucerny…

stone gowns of statues and the lanterns standing still…

Až bílé zamžení se snese níž a níže,

As lower and lower white mist settling permeates,

chci, Praho, viděti ten pohled nádherný.

I yearn to see, oh Prague, that vision made to thrill.

Nad tvými paláci a nad orchestrem věží

Over your palaces and orchestra of spires

chci vidět táhnouti závoje dlouhých tich.

I want to see outstretched silences’ flowing pall.

Jak je to veselé, když dítě zvolá: „Sněží!“

What glee, to hear a child shout: “Snow!” That never tires.

Daleká ozvěna odpoví: „Padá sníh!“

The distance echoing back from afar: “Snow fall!”

Ty tvrdý prosinče, hleď, Praha čeká, čeká

December obdurate, look, see, Prague’s waiting, waiting

na hebké girlandy v tvém mrazu vyzáblém,

that some soft garland in your raw-boned frost be found,

čeká a s úzkostí se dívá do daleka,

waiting with anxiousness, far-eyed anticipating,

čeká, ach čeká jen, tak jako celá zem.

waiting, still waiting, yet, just like the land around.