ELEGIE

+++

Byl jeden převozník.

V kraji, kde není mostů,

převážel pocestné na nedostupný břeh.

Měl dům a pevnou loď. Říkal jí: pohleď, rostu,

když ruce ponořím do proudu ve veslech.

Co o něm věděli ti, co se nevraceli!

Co o nich věděl on! Co řeka! A co proud!

Jen to, že prostě je, že na chvíli ho zřeli.

Jen to, že musili přijít a odplynout.

Přišel jsi také ty. Tisíce tudy minou.

Po ničem neptej se a dej se převézti.

A zaplať poplatek. A mlč. A nad hladinou

nehledej pravou tvář své dávné bolesti.

Už brzo vystoupíš a loď se zase vrátí.

A půjdeš kupředu, vším vzadu podveden.

Cosi je před tebou. Je pozdě umírati.

Rozvědky obzoru říkají, že jde den.