+++

+++

Byl jeden převozník.

V kraji, kde není mostů,

There was a ferryman.

převážel pocestné na nedostupný břeh.

In bridgeless territory

Měl dům a pevnou loď. Říkal jí: pohleď, rostu,

he ferried pilgrims to a way-too-far shore verge.

když ruce ponořím do proudu ve veslech.

He had a hut, a strong boat: I grow, was his story,

Co o něm věděli ti, co se nevraceli!

when in the flow my hands oars-clenching I submerge.

Co o nich věděl on! Co řeka! A co proud!

What did they know of him, those one-way going!

Jen to, že prostě je, že na chvíli ho zřeli.

What did he know of them! What did the river know!

Jen to, že musili přijít a odplynout.

Just that he was, they’d met him, briefly, rowing.

Just that they’d had to come, to float across and go.

Přišel jsi také ty. Tisíce tudy minou.

Po ničem neptej se a dej se převézti.

And you went too. Thousands this way are passing.

A zaplať poplatek. A mlč. A nad hladinou

Don’t ask, just go to where the ferry takes.

nehledej pravou tvář své dávné bolesti.

Pay the fare. Don’t talk. Over the water crossing

Už brzo vystoupíš a loď se zase vrátí.

don’t seek the true face of your bygone aches.

A půjdeš kupředu, vším vzadu podveden.

Soon you’ll step out, the boat will turn, receding.

Cosi je před tebou. Je pozdě umírati.

And you’ll go on, by all back there betrayed.

Rozvědky obzoru říkají, že jde den.

Something’s ahead. Too late to die, unheeding.

The scouts of the horizon portend approaching day.