ROVNODENNOST

Zčernaly větve ve větru, jenž pálí,

z okraje noci pták se ozývá,

leká snad jaro hřímající z dáli

v panenství čistá, plachá, tesklivá?

Krajiny známé ze bdění a ze sna,

kde prázdno polí stře se do hnědi,

až nachýlí se žití mé, ať klesna

znám štěstí těch, kdo ještě nevědí.

Pak světla půl a stínů polovina

jak palma ta, jež tančí nad hlubinou,

kéž najdu úpění tak zcela jiná

než ta, co hnětla krystaly mé dosud,

kéž nebojím se bázní snů, jež hynou,

když kdosi drží rozsvícen můj osud.