PO NÁS AŤ PŘIJDE POTOPA

Vy dobří hoši, co jste vyšli bořit

se vzdorem v srdcích, s pěstí sevřenou,

co lidstvu nové ráje chcete stvořit,

vám zpívám píseň na rozloučenou.

Můj vzdor se zchladil volnou sprchou času,

rez s pochvou srostil meče rukojeť.

Brutální, zpěvnou, lehkovážnou chasu

v svém srdci jsem si zamiloval teď.

Mí přátelé se v sympoziích baví,

by zase zítra klesli do bídy.

Navečer z loží zvedajíce hlavy

se v duchu těší: Diem perdidi.

Se zbožnou úctou nelíbají holku,

je nevábí zjev plodných samiček.

V kavárnách nočních u politých stolků

jsou rytíři pochybných dámiček.

Mám za přátele marnotratné muže.

Z nás každý rád svou hřivnu zakopá.

My do svých vlasů vplétáme si růže,

a po nás – což – ať přijde potopa!