APOSTROFA

Ohlédnu-li se zpět a na ně vzpomenu si,

jak se mi hnusily, jak dosud se mi hnusí

ty duše blátivé, ty duše jako z těsta,

jež zhněte každý den a zvábí každá cesta.

Té beztvárnosti, jež tvar každý přijme!

A posléz v popředí je vždycky uvidíme,

lidi, jichž charakter je nemít charakteru,

přitakovače dne, přisluhovače směrů,

mimikry osudů, již vždy se přizpůsobí,

ty smutné hrdiny přespříliš smutné doby.

Oh, uctívači každé nové modly,

ohlédnu-li se zpět, jak těžko jsme se shodli

jak těžko bývalo, jak těžko v zemi jest,

kde nikdo nevede a každý dá se vést.