Ohlédnu-li se zpět a na ně vzpomenu si,

If I look back recalling them at will,

jak se mi hnusily, jak dosud se mi hnusí

how they disgusted me, disgust me still,

ty duše blátivé, ty duše jako z těsta,

those muddy souls, so doughy, whom each day

jež zhněte každý den a zvábí každá cesta.

kneeds and moulds, drawing this and that-away.

Té beztvárnosti, jež tvar každý přijme!

That formlessness that takes shape as best suits!

A posléz v popředí je vždycky uvidíme,

And next seen with the vanguard in cohoots,

lidi, jichž charakter je nemít charakteru,

those whose own character is to have none,

přitakovače dne, přisluhovače směrů,

yes-men by day, lackeys of trends well spun,

mimikry osudů, již vždy se přizpůsobí,

compliant turncoats, groupies to sad fate,

ty smutné hrdiny přespříliš smutné doby.

pathetic heroes of times desolate.

Oh, uctívači každé nové modly,

Oh, worshippers of each new image graven,

ohlédnu-li se zpět, jak těžko jsme se shodli

if I look back, we had not much in common,

jak těžko bývalo, jak těžko v zemi jest,

hard times this land faced, and will face ahead,

kde nikdo nevede a každý dá se vést.

where none lead; all too willing to be led.