U STRŽE

Tu místo nejmilejší lehnout v trávu,

A v ztrnulosti plaché přimknout zraky,

Nemyslit na nic, netoužit, jen hlavu

V podušku trávy vtisknout…Jako vraky

Rozlité obláčky se ponořují

Za hory hřbet… A vše tě tady hýčká,

Bzuk hmyzu, trávy, trsů, jež se vzdují,

Let líných motýlů… Přes tvoje víčka

Blesk jako z vod se nyní přehoup’ jasně.

Klid neznámý to u tvé hlavy stojí.

Ty cítíš, jak se mrtvým dříme krásně,

Neb země též má kolébavku svoji.