LETNÍ NOC

Ve mlze večera juž tonou lesy,

a ticho měkké, snící, které bývá,

kdy večer s nocí ve objetí splývá,

se na krajinu zdřímlou tiše věsí.

Pták jenom probudiv se ze sna kdesi

se zvěd se vzkvetlé, volné stromu sněti

a ve tmě modravé jak jiskra letí…

Teď měsíc z bludných mraků lehké směsi

sám vyplul volně velký, vítězící,

a jehly své jak velká kopí tkvící

do snících korun vzkvetlých stromů metá…

Z jich větví mlha táhne ku měsíci,

jenž v páry lemu, oblak ve směsici

své světlo lije v noc tak plnou léta!