…

Podivná touha, divoká, mocná

proniká srdcem mým,

jak hledí měsíc větvemi stromů

zářivým okem svým.

Ztíš se jen, touho, jak letní bouře,

skutečnost pal tvůj uhasí,

v zániku tůně stáhne tě osud

jak vodník oběť za vlasy.