Pro sebe zazpíval jsem písně, prosté,
A jejich chudoba mi postačí.
Mé písně rostly, jako v koutě roste
U zbořeného plotu bodláčí.
Neplají barev exotických jasem,
Vyrostly v prachu, v parnu, bez stínu.
Poutníka noha šlape krutě časem,
Jak v plevel ostatní, v jich houštinu.
Ponížen celým životem jsem šel,
Po štěstí druhých jenom nahlížel,
Jen hořkost duše ze svých dnů vždy měla.
Tak v prázdno, v nicotu můj Osud spěl…
A přece duše, i když krvácela,
V těch písních, šťastná, vyžila se celá…
PoemWiki 评分
暂无评论 写评论