Včera sa Jeseň šuchla cez Paríž.

Do Paříže včera Podzim vbĕh,

Po bulvári Saint Michele kradla sa,

nehlučnĕ se mihl po Saint-Michel,

v kanikule, pod míkvym haluzím,

v dusném parnu pod tichými stromy

a so mnou stretla sa.

do aleje za mnou přišel.

Práve som k Seine šiel a v duši mi

Toulal jsem se právĕ kolem Seiny,

pesničky ako raždie horeli,

písnĕ v nachu hořely mi v duši,

čmudiace, smiešne, žiaľne, nachové,

chraptivé, ach smutné, začazené,

že umriem vraveli.

o tom, že smrt tĕlo tuší.

Jeseň ma dostihla a šepla dač.’

Dohonil mne a nĕco mi šeptal,

Bulvárom Saint Michele to zachvelo.

po Saint-Michel nĕco přešlo s chvĕním,

Zum, zum: po ceste lístie žartovné

bzum bzum bzum a žertovný list stromu

si poletovalo.

přeletĕl tam se šustĕním.

Minúta: len čo Leto užaslo,

Chvilka: Léto neuteklo ještĕ,

z Paríža Jeseň ušla s chichotaním.

z Paříže už bĕží Podzim v smíchu.

Tu bola, a že bola, viem len sám

A že byl tu, teprv jsem já zvĕdĕl

pod lístím rozstonaným.

pod plačícím křovím v tichu.