Som barnet når det lengter etter hvile
Jak dítě, držící už víčka stěží,
og halvt i søvne i den trygge sengen
zatím co v klidu postýlky už leží
fremdeles trygler: Bli her og fortell –
a prosí: „Zůstaň! Něco pověz mi!"
(så natten ikke kommer altfor brått)
(tak zdrží se vpád noci plné tmy)
mens barnehjertet slår i angst og spenning
a zatím co už bázní sotva dýše,
og ingen aner hva det ønsker mest,
snad ani neví, co si přeje spíše,
ditt blotte nærvær eller eventyret:
zda pohádku, či tebe, hovor tvůj -
Slik ber vi deg: Ta plass blant oss, fortell
tak prosíme tě: „Poseď! Vypravuj!
det eventyret som vi aldri glemmer,
O tom, co vždy - ač nezapomínáme,
at vi er sammen her, du er til stede.
o tom, žes s námi, že tě tady máme
Du deler vår bekymring og vårt håp
a jsme tu s tebou, s tebou všichni my,
for menneskenes slekt og morgendagen.
se starostmi, člověka hodnými.
Du vet jo godt, en dikter lyver aldri.
Ty víš, že nelhat básnickou je ctností:
Si oss det sanne bakom all forkledning,
mluv pravdu, nejen pravdu skutečnosti,
så lyset kan forvandle våre sinn,
vnes záři, jíž se v mozku rozbřeskne,
for vi ei ensomme i nattemørket.
vždyť jeden bez druhého ve tmách jsme!
Slik kan vi gjennomskue våre tanker
Jako Hans Castorp skrz pí Chauchat vidí,
som Castorp gjør det gjennom fru Chauchat.
hleďme dnes večer skrze sebe - lidi!
Din milde røst kan ingen larm forstyrre.
Calouny slov tvých chrání před hlukem,
Du skiller mellom skjønnhet og gemenskap.
mluv o kráse, mluv o tom, co je zlem,
Ditt budskap løfter oss fra sorg til håp.
povznes nás k touze, když jsme smutkem rvánil
Nå har vi gravlagt vennen Kosztolányi.
Právě nám umřel chudák Kosztolányi
Slik kreften tærte på ham blir vi alle
a mnoha zrůdných států hrůza, děs
fortært av stats-uhyrer og vi spør,
jak rakovina žerou lidstvo dnes,
i redsel spør vi hva vil tiden bringe,
a co dál? lekáme se v nepokoji,
hvem skaper de forvillede ideer.
zda nové vlčí ideje se rojí,
Blir nye gifter tiltenkt våre ganer,
zda vře už jed, jenž má nás nakazit -
hvor lenge vil det finnes rom for dikt?
jak dlouho místo k čtení budeš mít?...
Men når du taler skimter vi en lysning
Však, pokud mluvíš, v ničem necouvejme,
hvor menn kan være menn i ordets mening,
my, muži, dále muži zůstávejme
og frie kvinner kommer oss i møte.
a žena ženou - milou, bez želez,
Slik kan vi være mennesker, fremdeles.
a všichni lidmi - ubývá jich dnes...
Ta plass, begynn med eventyret nå.
Usedni. Začni vyprávět nám dlouze!
Vi lytter til deg i den sene skumring.
Budeme naslouchat a někdo pouze
Ditt nærvær gleder oss, vi kan betrakte
na tebe vzhlédne, rád, že popatří
blant alle hvite menn en europeer.
a vprostřed bílých Evropana zří."
(1937)