C'est affreux, mais qu'y puis-je, moi?
Chápu, že se ti skutečnost
Si tu décides
De m'aimer – c'est ainsi – tu dois
jeví tak strašnou.
Exister comme on se suicide.
Peu m'importent les lois, les gens
Miluješ-li mě, nechť je tvůj život
Qui veulent être de leur temps!
Quand rentre en son âme l'esclave,
zcela, či téměř sebevraždou.
Il en est roi.
Mon bonheur à moi, seules savent
Nic nedbám, co tomu v naše dny
Le définir mes propres lois.
řeknou lidé a zákony:
Tu ne m'appartiens ni ne m'aimes,
Si tu es Toi!
svým pánem je uvnitř, kdo tam venku
Tant qu'en échange de toi-même
Tu me veux, je subis ton poids.
poznal, jak chutná jho…
Même sacré, contrat oblige!
Moi c'est tout pour rien que j'exige!
Neumím radovat se jinak
Le reste est un duel ténébreux
Entre égoïsmes.
než podle zákona vlastního.
Dans le cours de mon sort, je veux
Que tu ne soies qu'un mécanisme.
Ty nejsi moje, dokud jsi svá –
J'ai peur de tous et je suis las,
v tom láska sotva záleží.
Malade, exsangue.
Oh! mon désir est toujours là!
Miluješ-li mě jako svého
C'est plutôt la foi qui me manque.
Pour qu'en moi ne subsiste aucun
jen výměnou, budeš mi přítěží.
Soupçon hideux, un seul moyen:
Sois ma servante (et davantage:
Ať jakkoli svatý, kompromis lásky
Humilie-toi!)
Mais heureuse de ton servage
je kompromis; já chci už jiné svazky:
Et de fuir le monde pour moi.
vše za nic! – A jiný už nebudu…
Tant que tu prétends à ta guise
Vivre un instant,
Vždyť všechno ostatní je souboj
Penser à toi, être reprise
Par ton existence d'avant,
dvou sobectví. Já chci víc: abys byla
Tant que tu n'es pas une chose
Morte et sans pouvoir sur les causes,
součástkou mého osudu.
Tu es femme dans le troupeau:
Tu pourrais être
Bojím se všech, jsem nemocný,
Une étrangère, et de ma peau
Et de mon cœur ne rien connaitre.
dlouhá cesta mě unavila.
D'un prochain gardé par la loi
Možná že po tobě i toužím,
Qui le concède,
Que faire? Je veux que tu sois
leč kdeže je má dávná víra…
Hors la loi, bête qu'on possède,
Lampe qu'on règle… A mon gré, meurs!
Máš-li strach z hrozných podezření
Je veux que tu n'aies mots ni pleurs,
Et ce cachot qui t'emprisonne,
utiš je – jiné rady není:
Que tu l'oublies.
Je ferai que tu me pardonnes
ukaž, že z oběti, z ponížení
Sois-en sûre, ma tyrannie.
se raduješ upřímně
a že se světu protivíš
jen kvůli mně.
Dokud chceš jedinou minutu
mít pro sebe jen,
dokud sama na sebe myslíš
a lámeš hůl nad svým životem,
dokud nejsi tak bez vůle
jak věci, mrtvé a strnulé,
do té doby nebudeš lepší,
nebudeš víc než ostatní,
jako bys byla pro mne cizí,
jak den a noc jsme – já a ty.
Člověk, kterého chrání zákon,
může být dobrý snad,
ty však buď mimo zákon, jak zvíře,
abych tě mohl milovat.
Jak lampa buď: když chci, zhasnu ji.
Nežij, když si to nepřeji,
nic neříkej, neplač a neviz ten žalář,
jejž nevyvrátí žádná síla.
A já pak v sobě učiním,
abys mi tyranství mé odpustila.