Kottpime, must on öö,
V noc hustou, bezlunnou
lõunatuul tantsu lööb,
řve jižní vítr tmou,
hää Buda lossi pääl
na hradě Budíně
pronkskikas kriuksuhäält
na věži skřípe v tmě
teeb tornis teravalt.
větrná korouhev.
„Kes on see? Mis ta teeb? —”
„Kdo zde? Co chce? Ach – sen…“
„Selg keera, maga veel,
„Ať klidně dál spí jen
mu László, kuningas:
můj pán, král Ladislav:
hoovihm on vaibumas,
to liják, neustav,
see taobki akent sul.”
zde buší do oken.“
Pilv katkeb kärinal,
Blesk šlehne do temnot,
lööb tuld ja vetevall
dští mračna proudy vod;
ta põuest alla vaob,
hučící povodní
vaskrenne pidi kaob
měděný okap zní
see Buda tornidest.
na věžích budínských.
„Miks kihab rahvahulk?
„Proč dav se hlučet jal?
Kas nõuab vannet mult?”
Chce, abych přísahal?“
„Kõik rahvas, kuningas,
„Můj králi, lid tvých dob
on vait kui surimask,
je tichý jako hrob,
vaid taevas müristab.”
to nebesa jen hřmí.“
Raudahel kõlksub veel,
Zařinčí ocel pout,
tal puudub peremees:
vězni je mrští v kout:
vang müüri mööda taas
a po budínských zdech –
— üks väike pilveraas —
jak mračno po cárech –
on alla roninud.
se dolů spouštějí.
„Hah! Kette rebivad
„Ha! řetězy rvou své
Hunyadi jõmpsikad —”
dva Hunyadiové…!“
„Miks kardad, käskija?
„Můj pane, klid ! Jak víš,
László ei ela ja
Ladislav mrtev již
laps, tead, on vangis veel.”
a děcko – v žaláři.“
Sügavalt mäe alt
Hluboko dole hrad
võib tulla väesalk;
zří jezdce tmou se hnát;
nii vargsi tõttavad,
úzkosti zbledlé rty,
talt elu võtavad…
kradou své životy –
Kanizsa, Rozgonyi.
Kanizsa, Rozgonyi.
„Veel lisa vahtisid,
„Hned zdvojnásobte stráž,
Mátyásil eriti!”
zvlášť, kde je Matyáš!“
„Vaid Mátyás ongi jäänd,
„Ten zůstal v moci tvé,
kuid teisi vange sääl
však druzí vězňové,
ei ole kusagil.”
můj pane, jsou ti tam!“
On pilved taandunud
Mrak zemdlel vyždímán,
ja vihur taltunud,
ztich vítr vyčerpán,
veepinnal väreleb
tisíc hvězd v modrých tmách
musttuhat tähekest,
se houpe na vlnách
siidpehmel Doonau jõel.
šumného Dunaje.
„Eest ära! Kuni saab!
„Pryč! Do Čech! V bezpečí,
On kindlam Tšehhimaal.”
dokud čas postačí!“
„Miks hirm on sinu sees?
„Proč bát se? Neklesej!
Vait seisab iga mees
Všech živlů ustal rej
maa peal ja taeva all.”
od země k nebesům.“
Tukkujad tukuvad,
Spáč spí a tone v snách –
hulkurid hulguvad;
psanec se skrývá v tmách:
ka lehe krõbinat
jen zaharaší list,
käskjalaks tõlgivad
před drábem není jist
Kanizsa, Rozgonyi.
Kanizsa, Rozgonyi.
„Kas kaugel on veel piir?
„Daleko do hranic?
Mul iga hetk on piin!”
Smrt hrozí víc a víc!“
„Siit, isand, üle saab,
„K hranicím blízko je.
miks karta: meiega
Strach neměj, s námi je
on kaasas laps, see vang.”
to dítě – vězeň tvůj.“
Tukkujad ärkavad
Spáč oči promne si –
ja hulkur võpatab;
psance strach vyděsí…
mets mühab tuuleta,
V bezvětří – dál šum zněl,
kõu kõmab pilveta
v bezmračnu – zaduněl
ja kaugel välku lööb.
hrom z mračen vzdálených.
„Oh anna, anna vett
„Oh, věrný Čechu, pít,
üks tilk, mu ustav tšehh!”
ret chci si ochladit!“
„Siin on külm karikas,
„Zde kalich, králi, máš,
joo, László, kuningas,
pij, Ladislave náš,
see kosutab… kui haud!”
uhasí žár… jak smrt.“
Löö, neima rusikas:
Stůj, pomsto: česká zem
on Tšehhi maa peal vang
má vězně zajatcem
ja sees on kuningas,
a krále v lůně svém,
tal sinna jääbki sark,
však král je navždy něm
kuid koju tuleb vang…!
a vězeň - spatří vlast!