Nanicovatým, ech, býval učedníkem

Tanítványnak jó nem vala ő, ajaj,

a nenáviděno v něm nade všechno to

s kivált, ami legbecsesebb volt benne, azt

nejdražší, duch, loupeživý vlk,

utálták; szellemét, a magán-kalózt

sám v čase smýšlení nadiktovaného;

az eszme-konszernek korában;

„Jak Zájímavé“, cedili skrz zuby, „nu,

„érdekes", mondták vicsorogva, „jó, csak egy

jen trochu nesourodé“; v onom období

kissé szedett-vedett"; a világhaladás

vývoje světa bylo lyrické já

kérdéses időszakában a lírai én

ze všeho nejproblémovější, jak,

volt mindenek fölött problématikus,

jakýmže způsobem dospěje k obecnému,

az a mód, ahogy eljut az általánosig,

kde jak naskrz záclonou prosvitne přes básně tkáň.

hol a vers szövetén, mint függönyön átdereng.

Utkvělá myšlenka, že pěší to osudu vzlet,

A rögeszme, hogy itt a sors repül gyalog,

že podstatou prozření je právě hru

s hogy az áttekintés lényege~épp a föld

země kvitovat v hravosti bytí – sedraný

rögtönzésére a léttel rögtönözni, tavaly

toť už zimník, a koho hřeje, když prim

viselt zakó, s ki vesz föl olyat, ha a sikk

má nyní jasný rys, užité schrány umu,

a tiszta körvonal s az antik elme-szekrény,

v nichž vše má vlastní foch. Jen silná

hol mindennek külön fiókja van. Csak erős

osobnost ať čeká dobrý ohlas tisku, jen

egyéniség számíthat jó sajtóra, csak elvakultság

zastřený zrak valí jak rypadlo kosti,

bírja bulldózerként tolni a csontokat,

zatímco čistou stránku načne ohněm každý boj,

míg tiszta lapot tűzzel nyit minden háború

prostorem čas se hrne, krví promazán.

s vér olajozza az űrben gördülő időt.