Alžběta
Szilágyi
Szilágyi
Örzsébet
dopis svůj skončila,
Levelét megirta;
slzami
Szerelmes
lásky své
Könnyével
i list svůj zkropila.
Azt is telesirta.
Synovi
Fiának
dopisem
A levél,
do Prahy poslat chce
Prága városába,
radostné
Örömhírt
poselství
Viszen a
do smutku věznice.
Szomorú fogságba:
„Dítě mé!
„Gyermekem!
Neprchej,
Ne mozdulj
z Prahy se nepohni;
Prága városából;
zvednu tě,
Kiveszlek,
vykoupím
Kiváltlak
z okovů vězení!
A nehéz rabságból.
Zlata i
„Arannyal,
stříbra dám,
Ezüsttel
co bude žádat svět;
Megfizetek érted;
o jiném
Szívemen
nesním, jen,
Hordom én
aby ses vrátil zpět.
A te hazatérted.
Vyčkávej,
„Ne mozdulj,
neprchej,
Ne indulj,
sirotku drahý můj:
Én egyetlen árvám!
kdo mi dá
Ki lesz az
syna, když
Én fiam
lstí zmaří život tvůj ?
Ha megejt az ármány?
Matyáš
„Adassék
Hunyadi
A levél
obdržiž tento list
Hunyadi Mátyásnak,
osobně
Tulajdon
do rukou –
Kezébe,
on sám jej musí číst!“ –
Senkinek se másnak.”
Pečetí
Fekete
z černého
Viaszból
vosku list uzavře;
Nyom reá pecsétet;
mužové
Könyöklőn
z čeledi
Várnak az
čekají na dvoře.
Udvari cselédek.
„Kdo z vás dřív
„Ki viszi
donese
Hamarabb
do Prahy zprávu mou ?
Levelem Prágába?
Sto zlatých,
Száz arany,
k tomu kůň,
Meg a ló,
bude mu odměnou!“
Teste fáradsága.”
„Mně, paní,
„Viszem én,
svěř psaní,
Viszem én,
v sedmi dnech budu zpět!“
Hét nap elegendő.”
– „Pro moje
„Szerelmes
srdce je
Szivemnek
sedm to celých let!“
Hét egész esztendő!”
„Mne nech jít
„Viszem én,
a v třech dnech
Hozom én
zpět jsem jak vichřice!“
Válaszát három nap.”
„Pro můj žal
„Szerelmes
budou to
Szivemnek
celé tři měsíce!“
Három egész hónap!”
„Bože můj,
„Istenem,
Bože můj,
Istenem,
kéž bych směl křídla mít,
Mért nem adál szárnyat,
abych moh
Hogy utól-
mateřské
Érhetném
touhy spěch dohonit!“
Az anyai vágyat!” –
Do výšin,
S ahol jön,
do výšin
Ahol jön
hle, černý havran vzlét;
Egy fekete holló;
podobný
Hunyadi
do erbu
Paizsán
kdys Hunyadimu sed!
Ül ahhoz hasonló.
Z oblaků
Lecsapott,
ztemnělých
Lecsapott
jako vichr se snes,
Fekete szélvészből,
matce list
Kikapá
vyškubl,
Levelét
k nebi se rychle vznes.
Az anyai kézből.
„Chyťte jej,
„Hamar a
chyťte hned!
Madarat!…
Hleďte mu dopis vzít!“
El kell venni tőle!”
Dav se hne,
Szalad a
vyběhne
Sokaság
havrana sestřelit.
Nyomba, hogy lelője.
Ne jeden,
Madarat
na sto však
Nem egyet,
havranů mře v ten den;
Százat is meglőnek:
beze stop
Híre sincs,
pravý z nich
Nyoma sincs
zmizel jak noční sen.
A levélvivőnek.
V lesích jej
Napestig
nechytí,
Az erdőn
byl den už zhasíná;
Űzeti hiába:
na půlnoc
Éjfelen
klepe kdos
Kocognak
na okna vdovina.
Özvegy ablakába.
„Kdo je tam?
„Ki kopog?
S čím jde k nám?
Mi kopog?
Toť havran za okny!
Egy fekete holló!
V zobáku
Nála még
ještě má
A levél,
list můj – či podobný!
Vagy ahhoz hasonló.
S rudou je
Piros a
pečetí,
Pecsétje;
něžně složen jak kdys!
Finom a hajtása:
Požehnán,
Oh áldott,
požehnán
Oh áldott
buď jeho rukopis!“
A keze-irása!”