The sky’s own purple pall,

Šlář nebe fialový,

the garden’s russet veiling …

a zahrady šlář rusý…

Who will reveal, recall,

Kdo odhalí a poví

that twain woe, stifled, ailing

žal dvojí, jenž se dusí

under their dense-knit gauze

pod přehustou jich tkání

in billows undulating

a jenž ji vzdouvá tiše

as dying breezes pause,

jak agonie vání,

like a hand, missives writing

jak ruka, která píše

on tissue, pardons airing,

v tkáň vzkazy odpuštění,

before it falls, cools finally …

než klesne a než stydne…

By autumn yet, preparing

Neb chystají v jeseni

to give myrrh, handed kindly

dar myrhy dlaně vlídné

to salve that shrouding bloody

za krvavými šláři

and lift that fusty screening,

a zdvihnou dusné clony,

in time for Christmas, ready

než Vánoce zazáří

in land snow-scented, gleaming?

v kraj čistý, sněhem vonný?