Forward we go, when the right moments beckon,

Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle,

when the time’s right, to backtrack we are seen.

vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět.

In all endeavours we are thus, I reckon:

Při kterémkoli tak nás vidím díle:

– Not bad, not goodly.

– Ne zlí, ne dobří.

Something in between.

Něco uprostřed.

Forever tempted by the unfamiliar,

Vábeni věčně vším, co pro nás cizí,

we’re off to busk, to a world none too keen.

šumařit jdeme v chladný pro nás svět.

Half-way there, awe is lost, we’re left the sillier.

Na půli cesty tato náhle mizí.

– Not ours, not strangers.

– Ne sví, ne cizí.

Something in between.

Něco uprostřed.

Our hand goes up. Then drops again quite weakly.

Zvedneme ruku. Potom zase klesne.

Now we’re on fire. Tomorrow chilled within.

Dnes oheň v nás. A zítra zase led.

Today we rail, tomorrow murmur meekly.

Hrozí se dnes, a zítra sotva hlesne.

– Not live, not dead yet.

– Ne živí, mrtví ne.

Something in between.

Tak něco uprostřed.