Šlář nebe fialový,

The sky’s own purple pall,

a zahrady šlář rusý…

the garden’s russet veiling …

Kdo odhalí a poví

Who will reveal, recall,

žal dvojí, jenž se dusí

that twain woe, stifled, ailing

pod přehustou jich tkání

under their dense-knit gauze

a jenž ji vzdouvá tiše

in billows undulating

jak agonie vání,

as dying breezes pause,

jak ruka, která píše

like a hand, missives writing

v tkáň vzkazy odpuštění,

on tissue, pardons airing,

než klesne a než stydne…

before it falls, cools finally …

Neb chystají v jeseni

By autumn yet, preparing

dar myrhy dlaně vlídné

to give myrrh, handed kindly

za krvavými šláři

to salve that shrouding bloody

a zdvihnou dusné clony,

and lift that fusty screening,

než Vánoce zazáří

in time for Christmas, ready

v kraj čistý, sněhem vonný?

in land snow-scented, gleaming?